Americká armáda nedávno oznámila, že vyvíjí první drony, které díky své umělé inteligenci dokážou samy vyhledávat a zaměřovat různá vozidla nebo osoby. To z technického hlediska představuje velký posun vpřed.
MQ-9 Reaper a jiné vojenské drony jsou totiž stále ovládány prostřednictvím satelitů. Pilot svrhne bombu či odpálí raketu a další člověk ji pomocí laseru navádí na zvolený cíl. Což má pochopitelně určité důsledky. „Jsem naprosto přesvědčen, že bych dovolil povstalci – jakémukoliv důležitému cíli – utéct, než abych provedl riskantní výstřel, který by mohl zabít civilisty,“ uvedl jeden z operátorů Reaperu.
Je třeba zmínit, že i tito jedinci mohou kvůli své práci začít trpět duševními traumaty a posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Nadšený obhájce plně autonomních zabijáckých dronů Ronald Arkin proto argumentuje, že inkriminovaná technologie by byla skvělou „prevencí“ výše zmíněných psychických problémů.
Nasazení takových dronů by ovšem mohlo mít děsivé důsledky. Právní i etická odpovědnost navíc nikam nezmizí – jen se přesune na jiné lidi (například vědce pracující na vývoji AI).
Mnozí odborníci se mj. obávají toho, že umělá inteligence by mohla vyhodnotit coby zařízení „dvojího použití“ (typicky ropná rafinerie vyrábějící palivo pro automobily i tanky) i sídla společností typu Google a zaútočit na ně.
A konečně: má-li plně autonomní dron fungovat, musíte do něj nejprve vložit určité informace. V tomto případě to pro vojenské a politické představitele znamená i to, že budou muset upřesnit, jaké civilní ztráty jsou akceptovatelné.
„Jakákoliv vláda či armáda, která tyto síly pustí z řetězu, pošlape všechny hodnoty, které údajně hájí. Oproti tomu pilot dronu zápasící s rozhodnutím zda zabít či nezabít se stává poslední známkou lidství v často nelidském válečném byznysu,“ komentoval to Peter Lee z University of Portsmouth.
Foto: U. S. Airforce
