S autorskými právy se díky obsahu v různých podobách setkáváme běžně každý den (filmy, hudba, televize a podobně) a zatímco dříve v době fyzických nosičů nebo televizního vysílání nebylo se současným konceptem příliš problémů, digitalizace a globální internet vše mění.
Díky internetu je možné sledovat obsah kdekoli na světě a na jakémkoli zařízení, což bourá dříve nastavené bariéry, hranice zemí a přináší problémy, které je nutné z pohledu autorských práv vyřešit.
V rámci tohoto tématu se uskutečnil Národní konvent, kde se objevily zástupci autorů, distributoři, poskytovatelé obsahu, právníci ale i politici.
Evropská komise a snaha o sjednocení
Zjednodušení a sjednocení autorských práv a jejich pravidel v digitální oblasti už nějakou dobu řeší Evropská komise a v září tohoto roku byl už dokonce předložen návrh pravidel pro výkon autorského práva u vysílacích organizací, návrh směrnice a návrh nařízení, který řeší přeshraniční přenositelnost online služeb.
Evropští byrokrati nerozumí internetu, myslí si Google
Vše se zdá být pochopitelně zcela logické z pohledu koncového uživatele – lepší přístup k online obsahu v různých zemích EU, jednodušší a dostupnější přístup k obsahu v rámci výuky, výzkumu a podobně.
Nezapomíná se ale ani na samotné tvůrce a majitele práv - průhlednější způsob odměn, které zahrnují třeba i to, aby autor věděl přesně, kolik poskytovatelé a distributoři vydělali na jeho obsahu a případné možnosti úpravy smlouvy při velkém úspěchu.
Producenti a obava z jednotné licence
Dnes se licencuje na konkrétní zemi – typicky například Česká televize si koupí licenci od producentů na sportovní zápas s možností ho vysílat v České republice. Tímto způsobem dokáže producent daného obsahu prodat například exkluzivní licenci, licence do každé země zvlášť pro každou danou televizi a podobné kombinace.
Pokud tedy nepoužijete například nějaké VPN, licencovaný zápas určený pro ČR si v Německu na webu nepustíte. Producenti se tak bojí, že při přeshraniční dostupnosti digitálního obsahu by přišli o příjmy z licencí, protože budou muset dát jednotnou licenci pro celou EU.
Diskuze se účastnilo mnoho zástupců všech zainteresovaných stran
Této „Panevropské licenci“ se bojí například i Česká televize, podle které by to mohlo znamenat vyšší náklady právě z důvodu, že producenti zvýší ceny tak, aby dorovnali ztráty z přechodu licencování do jednotlivých zemí.
Na druhou stranu to může být zcela zbytečný strach a cena naopak může nakonec ještě klesnout, protože si licenci koupí více televizí ve více zemích a i producent tak ve výsledku vydělá více.
Zdroj obsahu a odkazování
Důležitým tématem bylo i zdrojování a odkazování na obsah v rámci internetu. Jak uvedl sám Josef Donát, ředitel Národního centra pro digitální ekonomiku, vše se točí kolem peněz, jejich distribuce a rozdělení. Nesmíme zapomínat, že pro většinu internetových vydavatelů tvoří hlavní příjem reklama, která se zobrazuje kolem obsahu.
Josef Donát, ředitel Národního centra pro digitální ekonomiku
Tvůrci obsahu si stěžují, že jim weby ve stylu hlavní stránky Seznamu a dalších podobných informačních agregátorů ubírají čtenáře, protože v rámci pár shrnujících vět a odkazu čtenář nemá většinou důvod přejít na původní web.
Evropská komise: Streamování warezu není zločin
Agregátory zase oponují tím, že naopak poskytují webům přídavný přísun čtenářů, který by původní tvůrci normálně neměli. Odpověď není v tomto směru jednoduchá a výsledek je nejspíše velmi těžko měřitelný, obzvlášť z dlouhodobého hlediska.
Soudní dvůr EU: odkaz může být zločin
Přenesení odpovědnosti za obsah na hostingy
V rámci přesunu povinnosti monitorovat obsah od vydavatele a vykonavatele na samotného poskytovatele hostingu, byli přítomní diskutující poměrně jednotní.
Současná rozhodovací praxe je jednotná a přenos nákladů by tak mohl způsobit jen problémy a není tak důvod pro odklon od současné legislativy. Jedná se ale o návrh, takže zatím není jasné, jak se vše vyvine.
Pokud by ale poskytovatelé byli nuceni takový monitoring řešit, znamenalo by to, že řada z nich by nemohla pokračovat v činnosti kvůli vysokým nákladům na vývoj a udržování takového systému.
Výzkum a spolupráce se sponzory
Dostalo se i na autorská práva v oblasti školství, vědy a výzkumu. Zatímco už dnes existují výjimky pro použití autorsky chráněného obsahu například pro výuku nebo výzkum, i zde jsou případy, které je nutné ošetřit.
Typickým příkladem je to, že v rámci výzkumu na vysoké škole proběhne data mining velkého množství autorsky chráněných dat, typicky umístěných na webu. Jak je to při spolupráci na takovém projektu se sponzory a následném prodeji? V současné době nelze takovou výjimku uplatnit – musí se zkrátka jednat o neziskový projekt a škola na tom nesmí vydělat. Složitější otázkou je, jak se bude vykládat derivát takových výzkumů, tedy nějaké závěry a výstupy. I zde totiž může dochází ke zneužití autorských práv.
Jednotného práva se jen tak nedočkáme
Podle předpokladů bychom mohli mít příští rok z pohledu problematiky jednotného autorského práva mnohem jasněji, avšak podle Josefa Donáta nelze očekávat, že se dočkáme stejného jednotného trhu, jako je třeba v USA.
Legislativní proces by měl zajistit nová nařízení a směrnice Evropské komise. Ale zatímco nařízení je přímo účinné a jednotlivé státy s tím nic nemohou dělat, směrnice musí být přepsána do lokálních zákonů, což umožňuje mírné odchylky a úpravy. Takže v tomto směru nelze očekávat jednotnost po celé Evropské unii.
